Mia a Dolohov
Jmenuji se Mia Zenar. Je mi 19 let a nenávidím smrtijedy ale láska si nevibírá. Dolohov byl tak hezký kluk ale teď se skazil!
"Ne.....Antonine nechcu s tebou nic mít!" ječela jsem do telefonu. "Milovals mě!?" zaječela jsem. "Já tebe taky!" rozbrečela jsem se. "Ale už ne!"
Už mi nevolej, nech mě být
Už mi nevolej, nech mě být
Vyhasl plamen, v srdci mém
a to není jenom sen.
Už nemá sílu dál mě hřát
tak to pochop, vždyť ty umíš mi jen lhát
na jiný se smát, je tvou zálibibou.
Noci osamělý, časy promarněný,
teď už nemám chuť tě znát.
®: Už mi nevolej,nevolej mi nech mě být
tak ti říkám, nech mě jít
sliby nech si pro jinou, dyť nemáš jenom jedinou
Tak nech mě být áááá, a nech mě jít.
Tak nech mě být áááá, a nech mě jít.
Tak už mě nikde nehledej, lásku si u mě nekoupíš
sliby dávno neplatěj
Teď mi tvrdíš, že se budeš o mě rvát,
že mi nebudeš lhát, že u jiných nechceš spát.
Noci osamělý, srdce osiřelý
teď už nemám chuť tě znát.
®: Už mi nevolej, .....
Tak jsem pár měsíců měla klid. A cestovala. Život má svůj řádXD
Každá cesta má svůj cíl
a každej seriál svůj díl
Nebe není bez mraků
Tak jako svět bez tuláků
Lhářům těm se nevěří
Vždycky budou lidem lhát
ty žijou ve svých vlastních lžích
Každej s něčím soupeří
ale život má už ten svůj řád
a já se proto musím všem podivínům smát
V noci slunce prostě nesvítí
a v létě nesněží
Nedostáváš pugét bez kvítí
a k oblakům se neběží
V noci slunce prostě nesvítí
život má už ten svůj řád
louky nikdy nejsou bez kvítí
a to tak zůstane... asi napořád
Knížky se nečtou pozpátku
Dýcháš hned od svých začátků
Svět se jen tak nezmění hmmm hmmm
Jen možná v našem domnění
Lhářům těm se nevěří
Vždycky budou lidem lhát
ty žijou ve svých vlastních lžích
Každej s něčím soupeří
ale život má už ten svůj řád
a já se proto musím všem podivínům smát
V noci slunce prostě nesvítí
a v létě nesněží
Nedostáváš pugét bez kvítí
a k oblakům se neběží
V noci slunce prostě nesvítí
život má už ten svůj řád
louky nikdy nejsou bez kvítí
a to tak zůstane... asi napořád
V noci slunce prostě nesvítí
a v létě nesněží
Nedostáváš pugét bez kvítí
a k oblakům se neběží
V noci slunce prostě nesvítí
život má už ten svůj řád
louky nikdy nejsou bez kvítí
a to tak zůstane... asi napořád
Potom jsme se potkali v kavárně. Byla jsem červena až za ušima. smala jsem se a kecala s ním.
Jsi senzační
1.Den co den se vedle Tebe ráda probouzím
a pozdě večer s Tebou usínám
říkáš, že úsměvem Tě okouzlím
jako když milovat Tě začínám
pokaždé mě umíš rozesmát
i když se s něčím trápím
lásko chci Ti říct, že ráda Tě mám
a proto Ti povídám:
REF:Baby, Ty jsi vážně senzační
bez Tebe svět není legrační
s Tebou se mám pořád čemu smát
prostě sedíš ke mně akorát.
REF. +tak akorát
2.Někdy vzpomínám na to naše první setkání
já byla tenkrát nesmělá
i na to noční toulání
do dneška jsem do Tebe zblázněná
pokaždé mě umíš rozesmát
i když se s něčím trápím)
lásko chci Ti říct, že ráda Tě mám
a proto Ti povídám:
REF:Baby, Ty jsi vážně senzační
bez Tebe svět není legrační
s Tebou se mám pořád čemu smát
prostě sedíš ke mně akorát.
REF. +tak akorát
Potom jsem ale už musela vypadal neštastně. "Miluji tě" zašeptala jsem.
mám hlavu plnou starostí
copak to nevidíš to nejsem já jako dřív
seš na mě každej den zlá
chci mámu co voní kvítím
a ne tu s který každou chvíli alkohol cítím
proč se vůbec ptám
už zase odcházíš
zas někde u skleničky útěchu nacházíš
ani se nedivím že táta sbalil věcí pár
a odešel ha
zas o kus dál město už spí
a já slzy utírám
z bankomatu posledních pár korun vybírám
chystám se odejít
já nevím kam mám jít
tak proč nemůžu svou mámu večer doma mít
tak a dost já už to tu nezvládám
do tašky z posledních sil pár věcí naskládám
dopis máš na stole snad ho zvládneš číst
já odcházím co k tomu víc teď říct
já odcházím ve mě duše se svírá
odcházím slzy ze tváře stírám
odcházím jiskru naděje ztrácím
odcházím tím to mámě oplácím
odcházím cesty za sebou spálím
odcházím od domova se vzdálím
jdu ulicí tmou nic kolem sebe nevnímám
jen se občas smutně na oblohu zadívám
kam mám jít
všichni už šli dávno spát
a já tady musím na tom dešti stát
strach mám máma ta si užívá
a nebo někde v baru deprese svý prožívá
reklamy neonem září
a já jdu sama po městě
mám slzy na tvářích
a přesto musím dál
bojím se ohlédnout
že bych snad někde mohla mámu svou zahlédnout
je mi jí opravdu líto
a ona to ví
tak proč ten život teda do svých rukou neuchopí
jako dřív
já nemusela v dešti stát
proč můžou jiný holky v mým věku klidně spát
můj dopis má na stole
snad ho zvládne číst ha
já odcházím co k tomu víc teď říct
já odcházím ve mě duše se svírá
odcházím slzy ze tváře stírám
odcházím jiskru naděje ztrácím
odcházím tím to mámě oplácím
odcházím cesty za sebou spálím
odcházím od domova se vzdálím
odcházím ve mě duše se svírá
odcházím slzy ze tváře stírám
Poté jsme se potkali v bitvě smrtijedi vs. fenixův řád.
... sláva patří jen vítězům, sláva patří jen vítězům, ouou jéé
Zase uháníš a tréning tě zmáhá častokrát,
na stupínku vítězů chceš stát
ty víš, co je to zklamání
po každé prohře zbývá zoufání, běž dál.
Abys opět svou hru neprohrál
a nebo ji snad vůbec nedohrál.
Ty víš, co je to zklamání,
po každé prohře zbývá zoufání
a už tisíckrát ze země vstáváš,
nechat všeho být, to ty neuznáváš.
Ref:
Sláva patří jen vítězům
znovu všechnu sílu dáváš,
sláva patří jen vítězům
i ty jím jednou můžeš být.
Sláva patří jen vítězům
znovu všechnu sílu dáváš,
sláva patří jen vítězům
i ty jím jednou můžeš být.
Zas to doháníš, soupeře za sebou necháváš
a mezi první se tak dostáváš.
Nechceš smůlu v patách mít
a tvým závistivcům opět pro smích být.
Častokrát jsi musel svou hru hrát
a tolikrát si zkoušel znovu vstát.
Kupředu teď uháníš, všechny bez problémů předháníš.
A naději svou do hry vkládáš
nechat všeho být, to ty neuznáváš.
Ref:
Sláva patří jen vítězům ...
Vyhráli to smrtijedi.Neštěstí mi dolohov odpustil.
"Odpouštím ti"
dívám se do nebe i když to nechci
v mých myšlenkách jsem pořád jenom u tebe
i po tom všem
jak to u nás dopadlo
z naší lásky toho moc nezůstalo
jenom sen kterej sníme
ale přitom oba dobře víme
člověk lehce ztrácí ale těžko nabývá
už toho času nám moc nezbývá
půjdu za tebou a řeknu vrať se zpátky
kašlem na všechny naše hádky
chyby se stávají tolikrát
nebudem si přece spolu na nic hrát
necháme to prostě všechno být
nebo už si chceš svou cestou jít
všechno špatný ti odpustím
a už tě nikdy nepustím
Refrén:
já ti odpouštím ty naše věčný hádky
já ti odpouštím chci tě zas pouze zpátky mít
v náručí tak jako dřív v našich začátcích
víš já ti odpouštím ty naše věčný hádky
já ti odpouštím chci tě zas pouze zpátky mít
v náručí tak jako dřív v našich začátcích
dívám se do nebe cítím že slábnu
doufám že tohle všechno zvládnu
je mi z toho na nic
asi moje láska nezná hranic
vážně nevím co dělat mám
v hlavě si to urovnám
a pak ti zavolám
ať se vrátíš
chci ti ještě jednu šanci dát
ale už mi nesmíš nikdy lhát
půjdu za tebou
a řeknu vrať se zpátky
kašlem na všechny naše hádky
chyby se stávájí tolikrát
nebudem si přece spolu na nic hrát
necháme to prostě všechno být
nebo už si chceš svou cestou jít
všechno špatný ti odpustím
a už tě nikdy nepustím